VEVA.CZ - Hlavní strana - Emoční inteligence a Enneagram

Jak máte nastavené hranice?

Nastavování hranic není žádná sranda.
Vlastně… je to všechno možné, jen ne zábava.

Je to proces, který málokdo vyhledává dobrovolně.
Často k němu dojdeme teprve tehdy, když už nemůžeme jinak — když je toho moc, když se cítíme přetížení, když se v nás ozve tiché, ale jasné „stačilo“.

Hranice nejsou o tvrdosti nebo odmítání.
Jsou o úctě k sobě i k druhým, o schopnosti rozeznat, co je moje a co už ne.
A čím jasněji je máme nastavené, tím víc svobody a lehkosti v životě cítíme.

Zkuste si malý test. Pomůže vám podívat se, jak na tom s hranicemi jste.
U každé oblasti si dejte procenta podle toho, jak snadno (nebo těžko) se vám daří říkat, co chcete a potřebujete, a co už nechcete nebo nechcete snášet.

1. Konverzační hranice

Když s vámi někdo mluví – umíte říct:
„OK, shodneme se, že se neshodneme.“
Nebo: „O tomhle s tebou mluvit nebudu.“
Nebo i: „Takhle o tom spolu mluvit nechci.“

Jde o schopnost vymezit se nejen vůči tématu, ale i vůči způsobu komunikace.

2. Tělesné hranice

Jak moc umíte nastavit osobní prostor – říct si o vykání nebo tykání, zastavit nežádoucí dotek nebo objetí, když vám to není příjemné?
Umíte reagovat, když někdo zasahuje do vašeho tělesného komfortu?

3. Časové hranice

„Moc ráda bych tě poslouchala, ale za deset minut musím jít.“
„Teď na tohle nemám prostor, můžeme se k tomu vrátit zítra?“

Zní to jednoduše – ale umíte to říct i svým dětem, partnerovi nebo rodičům?
Nebo máte tendenci nechat svůj čas neustále k dispozici druhým?

4. Mentální hranice

Dokážete být v pohodě s tím, že si někdo myslí něco jiného než vy?
Nepotřebujete ho přesvědčovat, ale ani rychle neustupujete ze svého názoru jen proto, abyste se vyhnuli napětí?

5. Emoční hranice

Cítíte povinnost být pro druhé neustále k dispozici – jako emoční opora, terapeut nebo „vrba“?
A co když jste sami unavení a přetížení?
Umíte říct: „Prosím tě, dej mi teď hodinu pro sebe, pak tu budu pro tebe.“?

6. Materiální hranice

Jak máte nastavené hranice kolem peněz a věcí?
Komu, kdy a za jakých podmínek něco půjčujete?
Kde je vaše „už ne“?

7. Vnitřní hranice

A nakonec ta nejdůležitější: čas jen pro sebe.
Ne kvůli práci, rodině nebo povinnostem – ale protože chcete.
Chvíle, kdy si jdete zacvičit, číst, nebo prostě sedět a koukat z okna.

Umíte si takový prostor dovolit bez pocitu viny?

Nastavení hranic často přichází až ve chvíli, kdy už nemůžeme jinak.
Dlouho nemáme problém, protože to „ještě zvládáme“ a „vydržíme“.
Jenže právě tím se z našeho života pomalu vytrácí radost – a s ní i energie.

Zvenku může všechno vypadat, že funguje.
Jenže uvnitř je čím dál víc prázdna, únava a pocit, že „něco není v pořádku“.
Lidé kolem nás si toho často všimnou dřív než my.
Pro nás se to stane realitou, na kterou jsme si zvykli.
Máme pocit, že to prostě nejde jinak.

Když začnete měnit věci a nastavovat hranice, rozhodně to nebude snadné.
Nikdo vám hned neřekne ‚super‘ a teď to možná ani nikdo neocení.
Možná to nebude jednoduché ani pro vás samotné.
Ale to, co se změní, je mnohem hlubší – vrátí se vám radost, lehkost a vnitřní síla.

A i když uznání zvenčí přijde až časem, to největší ocenění pocítíte hned: pocit, že znovu žijete svůj vlastní život.