Negativní příklady


Říká se, že člověk se nejvíce naučí zkušeností.
A ne ledajakou zkušeností, ale zejména tou špatnou.

Jsou to okamžiky, kdy se toho nejvíce naučíme, protože je to těžké, bolí to, už nemůžeme dál a nevidíme východisko.

Takové zážitky nás posouvají.

Princip fungování je podobný, jako u svalů.
Svaly rostou, až když vás cvičení bolí.

Rostou tím, že se drobně „přetrhají“ a pak znovu narostou, větší, silnější.

Tohle ale není to, co mi již několik dní běží hlavou.

Mou mysl okupuje jiný způsob učení se, posouvání a rozvoje.
Negativní příklady.
To je situace, kdy potkáte někoho, kdo něco dělá a je to děs.
Může to být špatně zaparkované auto, hraní si s mobilem při jednání s druhým člověkem, něčí arogance, nesmysl, jakým je brát chlapa na vánoční nákupy (nebo nákupy obecně)… Najdeme toho nespočet.
Je to moment, kdy se kupříkladu dívám na otrávené chlapy v obchodech, jak znuděně vlají za svými drahými polovičkami, a říkám si: „Panebože, proč ty chlapy do obchodů tahají!“. Nebo se dívám na pána, který je tak arogantní, že se mi na něj chce zařvat, že takhle se práce nedělá, že takhle se s lidmi nejedná! Také je to v situaci, kdy mi kamarádka vypráví o své závislosti a potřebě pozornosti. Všechny tyto příklady spojuje fakt, to, že úplně jasně a jistě víte, že ten druhý to dělá blbě. U toho mnoho lidí skončí.

Já taky!
To, co si jen někteří a někdy řeknou je: „Panebože, tohle já přece dělám taky!!!“. Málokdy málokoho totiž napadne dobře se podívat sám na sebe a zjistit, jestli to skutečně dělá také.
Prozradím vám tajemství. Tahám svého muže na nákupy, špatně parkuji, jsem někdy arogantní a o závislosti bych mohla psát knihy.
Mnoho lidí v mém okolí mi dalo skvělou lekci. Na svém špatné příkladu mi ukázali, co dělám, co tím způsobuji a jak hloupé to je. Lekce k nezaplacení, protože je ZADARMO.
Na rozdíl od zkušeností, které jsou obtížné, se v nich JEŠTĚ NIC NEDĚJE. Tedy ne mě. Nemusím za poučení platit bolestí, zdravím, ztrátou vztahů. Negativní příklady z okolí nám dávají lekce zadarmo.  Stačí se dobře dívat kolem sebe a nebát se položit si otázku: „Opravdu to také nedělám?“













Opravdu?
Důležité slovo v uvedené otázce je Opravdu. Protože všichni můžeme mít rychle pocit, že to „špatné“ chování druhých se nás netýká. „To já přece nedělám!“ A tak se jen znovu zeptejte sami sebe „Opravdu?“

Nevadí - popojedem
Problém je, že se nám nechce dívat se na svoje nedostatky, a tak snadno a rychle tyto bezplatné lekce míjíme. Život pak přitlačí a lekce přestanou být „zdarma“ ?. Je to jako ve starém vtipu, kdy husita přijde za Žižkou a říká mu: „Bratře Žižko, koule nedoletěla.“  A Žižka na to s klidem odpoví „To nevadí bratře, popojedem.“ Život je v tomto stejný jako Žižka. Nezlobí se, že jsme minuli příležitost, je mu to dost jedno a proto, abychom konečně pochopili, popojede, přitlačí. Je to jako by říkal „Nevadí, tak si to dáme znovu.“

Něco chytrého na závěr
Buďte chytří a nebojte se položit si otázku „Opravdu to nedělám také?“  Maximálně využijte negativních příkladů kolem sebe, které jsou lekcemi zadarmo. Nečekejte až za poznání, že se vás to také týká a budete muset platit.
Takže: „Co byla vaše dnešní lekce zadarmo?“ 
Autor:Michaela Velechovská
Médium:Facebook
Rok:2018
Další články