Typ Osm

Šéf – Bojovník
„Musím zajistit moc a spravedlnost.“
Vnitřní motivy
Lidé používající typ Osm uvnitř hluboce touží znovu nezažít bezmoc, a tedy naopak být mocní, silní.
Celá strategie, tedy emoční, mentální fixace a obranný mechanismus, slouží k tomu mít a udržet si pocit síly a nezažít bezmoc.
Emoční fixace Osmiček je slast, což je pocit, který se dá slovy opravdu špatně popsat.
Je to pocit, že když budu chtít, tak zvítězím.
Je to pocit energie v břiše a když tato energie stoupá, je to vzrušující, příjemné. Jako když stojí před výzvou, kterou může být skočit z výšky nebo stejně dobře vyhrát jednání.
Díky tomuto pocitu energie je pro Osmičku snadné udržet si pocit, že je silná, nezranitelná.
Mentální fixace Osmiček je kontrola/zastrašování.
Vlastně se jedná o totéž, ale v literatuře najdete oba pojmy.
Kontrola je mentální návyk stále sledovat a zjišťovat, co, kde, kdo, s kým a jak se děje.
Udržovat si přehled nad tím, co by někdy mohlo být, byť vzdáleně, hrozbou.
Osmičky nepotřebují v první chvíli detaily, ty je dokonce nezajímají či zdržují.
Detaily a více informací požadují, když mají pocit, že by se mohlo dít něco „nekalého“.
Pak chtějí vědět úplně, ale úplně všechno. Informace o lidech a od lidí získávají tím, co se popisuje jako zastrašování.
V mnoha případech je to druhými lidmi vnímáno jako provokace.
Zastrašování je použití silných slov, vulgarismů, provokace, překročení vhodného či slušného chování atd. za účelem zjistit, jak na to budou lidé reagovat.
Jde o to zjistit, jak silní jsou lidé okolo mě, zjistit, jak reagují.
Díky tomu mají Osmičky informace a tedy kontrolu nad situací a eliminují ohrožení.
Mnoho Osmiček upřímně popisuje, že se jedná o dvousečnou zbraň.
Na jednu stranu jsou díky kontrole a zastrašování silní, nic je neohrožuje.
Na druhou stranu jsou díky tomu často sami a lidé se jich bojí.
Zastrašování je vlastně způsobem, jak mít kontrolu nad situací i nad lidmi.
Obranným mechanismem je popření. Ukázat chybu, emoce, přiznat slabost je vnímáno jako selhání a slabost. Jak tedy zůstat silný, nezranitelný? Popření je logickým řešením tohoto problému. Prostě řeknou a budou se tvářit, že je jim to jedno, že se vlastně nic nestalo, že oni za to nemůžou, že je to chyba toho druhého atd. Je to boj o to nebýt zraněn, o vlastní přežití a popření jako obranný mechanismus k tomu slouží více než dobře.

 

Přehled
Spravedlnost je pro Osmičky, stejně jako pro všechny ostatní lidi, velkým tématem.
Důležité ale pro Osmičky je, že za spravedlnost bojují a aktivně ji prosazují bez ohledu na to, zda je to pro ně výhodné.
Stoprocentní nasazení nebo nic, to je způsob, jakým Osmičky nejen pracují, ale jak žijí svůj život.
Buď černá, nebo bílá, nic mezi tím.
Jejich reakce jsou rychlejší než jejich „rozum“ v duchu hesla „Nejdříve střílet, pak mířit.“
Jsou velkými ochránci slabých a znevýhodněných. To, o čem mnoho lidí jen mluví, Osmičky dělají.

 

Rozvoj a zralost
Osmičky se v průběhu života učí, či spíše vrací k dětské nevinnosti.
K té otevřenosti, která nepředpokládá zranění a nechce zranit. To je ctnost Osmičky.
Esence, což je kvalita, kterou máme v sobě stále přítomnou, jen je zastíněna emoční fixací, mentální fixací a obranným mechanismem, je u Osmičky životodárná síla.
Většina lidí při pohledu na Osmičky tomuto pojmu dobře rozumí.
To, jak jsou zapálení, kolik mají energie, jak do věcí jdou, je, jakoby z nich život sám vysloveně prýštil.
Osmičky ale tuto sílu často obrátí sami proti sobě.
Nejsou citlivé k potřebám svého těla, pokud by to znamenalo slabost, nejsou citlivé k potřebám druhých.
Životodárná síla je to, co má zahradník, který své rostlinky opečovává, ale nebojí se ani ustřihnout ty části, které jsou slabé a nejsou k užitku. Normálně životodárná síla Osmičky připomíná spíše tsunami, jemnost a ohled na potřeby života kolem sebe v sobě neustále objevuje.
Idea, což je kvalita vycházející z mentální fixace, je pravda.
Osmičky vypadají, že mají pravdu pořád.
Také stále zkoumají, zda jim druzí nelžou, tedy zda jim říkají pravdu.
Idea pravdy znamená, věřit druhým lidem „jejich“ pravdu, místo kontroly a ověřování.
Pravda je v tomto pojetí brána jako s ohledem na subjektivitu pohledu.